Znalosti uvedené na této stránce jsou pokročilé a obsahují informace pro ty, kteří chtějí poznat Baalzebula více do hloubky. Jsou zde také obsaženy hieratické [hluboce duchovní] vědomosti, jako například Božská jména Beelzebula.

Pokud jde o další informace o Božských jménech, jedná se o jména, která jsou numerologicky znějícími Božskými jmény, jež se používají pro přivolávání a invokaci:

BEELZEBUB je také známý jako BAALZEBUB, ENLIL, BEL, "PIR BUB" * BAAL ZEBUL a BEELZEBUTH
Je také známý jako goetický démon "BAEL", starořecký ZEUS, norský THOR, hinduistický INDRA and baltský PERKUNAS 

Další jména:

[*]Není problém o něm v běžném hovoru mluvit také jako o Beelzebubovi nebo Beelzebulovi, nebo dokonce jako o Diovi. Hieratická jména jsou však výše a poskytnou nejlepší kontakt pro duchovní činnosti, jako je přivolávání.
[*]Beelzebul měl v mnoha různých pohanských panteonech mnoho dalších jmen, například Perkunas, Thor, Zeus, což jsou všechno podobně příbuzná jména. Všechna tato jména se vztahují k zákonu, nebeskému a pozemskému řádu, silné vůdčí postavě, ale hlavně k Hromu/Blesku. V Indii žije Indra na nejvyšším vrcholu hory Meru [stejně jako Zeus na Olympu], je vládcem posvátného Hromu Varja, ale jeho Jméno je také kořenem vztahujícím se k „Dešti“.

Kromě východního původu byl Beelzebul pod jménem Zeus jedním z nejdůležitějších bohů řeckého panteonu. Později se to promítlo i do římského panteonu, který, jak známo, vycházel z kultury starých Řeků. Vysoká úcta je přítomna v severském panteonu, ale také ve slovanském. Obecné označení "Bel" nebo "Baal", což znamená král, bylo čestným titulem, který vyjadřoval nadpozemskou moc a duchovní nadvládu. I dnes se na Blízkém východě tento titul vztahuje k totožnému významu. Slovo "Baal" ve staré řečtině souvisí se slovem "Basileus", které znamená totéž: král. Diova tvář se v důsledku toho [Basileus] často umisťovala na všechny předměty související s králi: Na mince, štíty, nápisy a podobně.

Na rozdíl od moderních výkladů duchovních mýtů byl Zeus nejdůležitějším bohem a symbolem korunní čakry [„Nebesa“] na temeni hlavy. Enlil byl syncentrismem totožného symbolu božstva. Právě z tohoto důvodu je spojení Belzebula s „Nebesy“ a „Obdarováním deštěm“ nebo s tím, jak „sesílá blesky na své nepřátele“, syncentrické s vlastnostmi Dia. Zeus je také nazýván dárcem deště, což je symbolické pro energii stékající z korunní čakry, která může vyvolávat pocit jako déšť. Na druhou stranu Blesk souvisí s pocity, kdy je člověk při meditaci „zasažen“ bioelektřinou, což se hodně podobá skutečné elektřině. Symbolem blesku je runa blesku neboli Sowilo.

Moderní tituly, které jsou Beelzebulovi dávány, ukazují na tisíciletý vzor kulturního duchovního boje abrahámovských náboženství. Množství pomluv a dezinformací je velké, ale i v těchto pomluvách je nesporně světlo milosti, mimořádná duchovní moc a nejvyšší autorita. To si uvědomovali i nepřátelé bohů. Beelzebul se z „“krále bohů“ v identitě Dia stal „králem démonů“. V řečtině slovo démon znamená „Bůh“, a proto jeho titul zůstává stále stejného obsahu. Je skutečně králem démonů. Tato skutečnost se odráží v mnoha nepřátelských grimoárech, které ho popisují jako toho, kdo má pod svým velením „nekonečné řady“. [1]

Z psychologického hlediska Beelzebul/Zeus symbolizuje maximální mužskou sílu, a proto se o něm říká, že je otcem Herkula a dalších hrdinů starých časů. Všechny starověké litanie otevřeně vyjadřují, že je rozhodující silou světa neboli „kosmos“, což znamená „vše, co je“. Ačkoli je Bohem, který k soudu přechází nejpomaleji, tak je jeho hněv nejničivější, zatímco jeho požehnání nejmocnější. Staří Řekové měli výrok, že „vše, co se děje, se děje v Diově přítomnosti“, zaměřený zejména na světské autority, které přesahovaly jejich dosah, nebo na tyrany. Zeus může způsobit pád tyranů, ale také dát vzniknout králům, s nimiž negativní síly nikdy nepohnou. Jeho vůle vládne bohům i smrtelníkům. Beelzebul také může prosadit zahájení nebo ukončení válek. Jako univerzální síla je nezastavitelný a nelze ho zadržet, což symbolizuje i hinduistická zbraň Varja. Pouze sám Satan může zrušit jakékoli jeho nařízení, volbu nebo rozhodnutí. Jeho vůle je Vládnoucí vůle. Moc Belzebula byla ve starověkém světě všude proslulá a byl celosvětově uznáván jako nejmocnější Bůh. Dokonce i Bible přirovnává jeho moc k moci Satana a zmiňuje se o ní ve Zjeveních: Zjevení 2,13: „Toto bylo místo, 'kde je trůn satanův'.“ Tím je míněno starověké město Pergamon v Malé Asii neboli v Turecku. Pergamonský oltář je archeologickým zázrakem. Tento chrám byl zachráněn a v současné době sídlí v Berlíně, můžete ho vidět na druhé fotografii vlevo.

Jeho vztah k „Pánu much“ je hanobením jeho jména ze strany jeho nepřátel. Pramen tohoto tvrzení pochází z epiteta Dia, který se nazýval "Zeus Myiagros" neboli „Zeus, který odhání mouchy [mor]“. Slovo „Mouchy“ ve staré řečtině je slovo vyslovované jako "Mye", které bylo překrouceno odstraněním písmene a místo toho zkráceno na "Myaros", což znamená „Ten z much“ nebo „Znesvěcený“. [3] [4]

Stejné odstranění jednoho písmene provedli Hebrejci, aby změnili jeho jméno na Beelzebub, což je vysvětleno na předchozí stránce. Často se tato praxe prováděla u mnoha pohanských bohů, aby se jejich Jména překroutila a v hebrejštině je tak židé účinně hanobili. Jejich zločiny proti němu ovšem nekončí pouhou změnou slov jeho Jména, hanobením, pomlouváním a zobrazováním ho tím nejnižším možným způsobem. V Bibli je Beelzebul často zmiňován nepřítelem v úctě a strachu. V Novém zákoně je přímo zmiňován jako protikladný nepřítel hoaxu „Ježíše“. Jeho vliv a moc byly tak obrovské, že když „Ježíš“ dělal takzvané „zázraky“ uzdravování, nikdo nevěřil, že to udělal on, ale všichni říkali, že to pochází od „Beelzebuba“. Běžně se říkalo, že Beelzebub byl v dané oblasti bůh uzdravování, který dělal extrémní zázraky léčení. Ačkoli je tento příběh i samotná bible podvrhem, tak dále ukazuje, jak moc nepřítel chápe extrémně vysoké postavení Beelzebuba a jeho extrémní schopnost uzdravovat, ale také jeho vládu nad všemi démonickými entitami. Stejně jako Satan, který v Bibli pohrdá žalostným Nazaretským, i Beelzebubovo jméno zmenšuje existenci žalostného podvodu Nazaretského, a to i v samotných dílech nepřítele zamořených lžemi. Jediný, kdo stojí nad Beelzebubem, je sám Satan. [5]

Útoky proti Beelzebulovi byly systematické, vedené jak Hebrejci, tak abrahámovskými fanatiky, a pokračují dodnes. V roce 2015 tito fanatici a ničitelé lidských dějin zničili Balův chrám v Palmýře. Veliká moc tohoto Boha byla tak velká, že stejně jako u Satana byly učiněny silami rozkladu všechny pokusy, aby jeho odkaz z dějin lidstva vymýtily. Je zřejmé, že se jim to nepodařilo.

Rozsáhlost moci Belzebula, která je druhořadá pouze Satanovi, je obsažena ve výroku nepřítele. Hebrejci si vcelku uvědomují, že všechny tyto útoky, kterých se dopustili proti Beelzebulovi, pocházejí od nich jako od kolektivu náboženských lidí. Všimněte si, že je použit jazyk duchovního boje:

„Proti Baalovi se zvedly mocné vlny duchovního boje, které ho měly rozvrátit a proměnit v arcidémona, protiklad Boha. Útok na Baala přišel prostřednictvím starozákonných spisů, především proto, aby odradil Hebrejce od uctívání Baala a sjednotil je pod jedinou svrchovaností Jahveho. [...] Baal bylo konkrétní jméno živého boha s výslovnou mocí. Stejně jako univerzální bůh byl Baal mnohem komplexnější než jednorozměrné božstvo. [...] V době, kdy vznikal Nový zákon, byl Baal pevně spojován s hnojem, špínou a sexuálními zvrácenostmi a v hebrejských kruzích byl znám jako Beelzebub.“ [6]

Všimněme si, že mnozí Hebrejci se i v těchto dobách neustále pokoušeli zradit své malicherné falešné „národní bohy“ a infiltrovat pohanská náboženská hnutí. Na rozdíl od pohanů to Hebrejci dělali dobrovolně, protože byli, bezmocní, chtěli infiltrovat a ze své podstaty byli zrádní vůči jejich tradicím. Naproti tomu pohané to dělali jen zřídka, pokud vůbec, ale až poté, co byli ve všech případech kolektivně zmasakrováni nebo poté, co proběhla masová genocida, aby k tomu byli donuceni.

Beelzebul dokáže zahnat všechny druhy nákazy, ať už v podobě fyzických nemocí [jeho léčitelská schopnost], společenského nebezpečí [obnovitel spravedlnosti] nebo jiných duchovních prokletí. Ve skutečnosti je význam vztahu s mouchami a slovem "Myiagros", ale koreluje se zvuky bzučení, syčení a hlasitými zvuky, které odpovídají zpěvu a vibracím, očišťují duši a odstraňují prokletí postihující duši, uzdravují ji.

Kromě entomantie je zde skrytá konotace o Diovi a jeho schopnostech posílat „mouchy“ nebo o pocitu bioelektřiny či Vrilu, který člověk cítí na kůži jako „hmyz“ [pocit vyvolaný bzučivými zvuky úst, zpěvem, jak bylo vysvětleno výše].

Léčitelské schopnosti Beelzebula jako Boha uzdravování z Ekronu a jeho léčitelské schopnosti byly symbolizovány vzestupem síly Vrilu, který na kůži praktikujících vyvolává pocity lezoucích mravenců.

Zeus v řeckém panteonu také symbolizoval neúprosnou, všemocnou sílu nutnosti, osud, kterému bytosti nemohly uniknout. Zároveň to však byl právě Zeus, kdo bojoval s Kronem neboli Saturnem a prosadil se jako král, který porazil přísná omezení lidské přirozenosti a karmy.

Jako jeho asociace boha hromu z výše vysvětlených důvodů nebo z důvodů změny počasí je Beelzebul spojován se severským bohem Thorem, který je vládcem hromu. Runa odpovídající síle Beelzebula je runa Thurisaz/Thor, která souvisí s hromovládným bleskem. Sekundárními runami pro něj jsou Sowilo a Tywaz. I dnes je velkolepý význam Beelzebula spatřován v tom, že se tento Thorův titul zachoval v moderním Pojmenování pro slovo "Thursday" (čtvrtek), neboli jednoduše řečeno Thorův den. Ve své skryté královské funkci byl také vnitřně spojován se Sluncem neboli slunečním králem. Runa Tyr navíc symbolizuje nařízení Satana, která jsou vynucována rukou Beelzebula, a v jeho symbolickém zajišťování Spravedlnosti.

Diova zbraň, zbraň hromu, pojmenovaná "Keravnos", je v korelaci se slovem "Keruvim", což je židovský a křesťanský výtvor. Hebrejské slovo "Cherubín" se používá jako slovo vztahující se k nejvyšší duchovní hodnosti a moci pro nějakou entitu, což je situace, která by měla v tomto případě ukazovat na extrémní sílu Beelzebula. Zeus byl v orfických mystériích neustále uctíván pro své schopnosti s „blesky“. Toto hřmění má přivést duši zpět k životu z pasivního stavu letargie.

Beelzebul/Zeus byl strážný démon Alexandra Velikého, který si podmanil téměř celou tehdy známou zemi. Alexandr věřil a otevřeně prohlašoval, že je synem Dia Amona, příbuzného s egyptským bohem Amonem [nezaměňovat s Amonem Ra, což je jiný bůh, nebo Mardukem]. Beelzebul je dárcem štěstí, nezranitelnosti a přízně v dobách neštěstí. Když Alexandr vstoupil na Blízký východ, byl uznáván jako syn „Baalův“, zatímco v Řecku byl zároveň uznáván jako syn Dia Amona. Alexandr byl běžně nazýván „Basileus“, což na Východě znamenalo „Bael“, což obojí znamenalo král a nejvyšší vládce.

Dole je socha Dia Amona a mince ražené pro Alexandra Velikého. Jak je vidět, podobnost je nápadná, zejména rohy jako znak nejvyšší nadvlády. Alexandr Veliký byl považován za potomka boha Belzebula/Dia prostřednictvím své matky Olympiády, která byla královského starořeckého původu, a byl během svého pobytu na Zemi široce přijímán všemi tehdejšími pohanskými civilizacemi jako fyzické vtělení moci boha. Jeho matka Olympiáda byla rovněž hluboce duchovní ženou a vyznavačkou duchovních obřadů a meditací.

Lord Zeus/Enlil/Bael

Alexandr Veliký, král makedonský

Slovo "Amen", kterým křesťané zakončují téměř všechny své modlitby, je odcizeno ze slova Amon, což je také Diovo přízvisko.

Jeho záhadná smrt ve věku 33 let [nikdo přesně neví, co se mu stalo, ani žádné podrobnosti] neznamená fyzickou smrt, ale nápadnou možnost, že ve 33. roce svého života dokončil Magnum Opus, čímž jeho život „skončil“. Ani historky o opileckém jedu a smrti se nezdají být příliš opodstatněné. Mýtus o jeho narození byl silně spjat s obrazností symbolu hromu/blesku a s tím, že jeho matka byla „oplodněna bleskem“. Plútarchos píše, že Alexandr vždy respektoval ostatní pohanské kultury a vnímal, že ve všech jsou přítomni stejní bohové. Alexandr, kterého učil Aristoteles [nejvyšší hierarchický učitel své doby v Makedonii v Řecku], byl učený a dobře se vyznal v duchovních praktikách, jako byla duchovní alchymie. [8],[9],[10]

Symbolika Dia je bohatá a plná duchovních alegorií a mnohovrstevnatého poznání. Diovo jméno je zřetelně spjato s protoevropským a dálněvýchodním světem. Je původním „Otcem nebes“, o němž mluví nepřítel. Často je jeho vliv tak rozsáhlý, že se mu říká pouze „Bůh“ nebo „Božský otec“, čímž se nijak neliší od Otce Satana. Diova moc je běžně spojována se samotnými pojmy kauzality, života, existence a prvku éteru, dělení, replikace a všech věcí nezbytných pro stvoření vesmíru a života v jeho jádru. Diovi jsou dány desítky a desítky přízvisek, která všechna symbolizují mnohočetnou moc, kterou skutečně disponuje a která je nad veškerou existencí, což ukazuje jeho úplnost a dokonalost jako boha. [11]

O lži, která se v sumerských eposech svaluje na Enlila o „potopě“, jež potopila „lidstvo“

Na rozdíl od malicherných podvodných tvrzení hebrejského Zachariáše Stichina, Enlil [Beelzebul v Sumeru] nikdy „nesoupeřil“ s Enkim a ani mezi Satanem a Beelzebulem nikdy nedocházelo k takovým malichernostem. Jedná se o hrubé hebrejské interpretace duchovní mytologie, které mají očernit bohy a zejména odradit lidi od jakéhokoli duchovního porozumění. Ne, Enlil nikdy „lidstvo“ neutopil.

Takzvaná „potopa“, která „zničila lidstvo“, což je běžný duchovní mýtus ve všech pohanských kulturách, tento mýtus je významný jak pro Enlila, tak pro Dia, což ukazuje další přímou souvislost s Beelzebulem. Potopa je jednou z nejdůležitějších duchovních alegorií, které kdy existovaly, ne jinak než rajská zahrada. Zatímco Satan drží mýtus o rajské zahradě [bude podrobně vysvětleno v jiné sekci], Belzebul drží nejdůležitější mýtus o „potopě“.

Z tohoto mýtu vychází krádež Noemovy archy, které dala vzniklnout náboženská dezinformace Hebrejců. Noe a jeho „žena“ byli ukradeni z mýtu o Deukaliónovi a jeho ženě „Phyrře“, jejíž jméno znamená „oheň“, kteří zachránili lidstvo během potopy „stvořené“ Diem. Jak bylo vysvětleno výše, „potopa vody“ je to, že Koruna zaplavuje tělo duchovní energií směrem dolů, naplňujích tělo duchovní energií. Oheň je symbolem hada Kundaliní, který posiluje lidskou bytost.

Mýtus o potopě souvisí s utopením nečistých prvků v člověku a jejich nahrazením božskou duchovní energií a vyšší důstojnou přirozeností. Toho se dosahuje meditací a posilováním duše. „Potopa“ je duchovní alegorií odkazující na tuto duchovní skutečnost.

Ida a Pigala [ohnivý a vodní aspekt Hada] pracují na očistě duše. „Potopa“ symbolizuje zaplavení duše vodním živlem [nezbytný stav, který nastane jako výchozí], který potopí nečisté živly, zatímco Phyrra je symbolem očistného ohně, který následuje po tomto procesu a zachrání lidstvo před potopou. To jsou důležité přípravy na Magnum Opus.

Tvoji vyznavači, Beelzebule, korunuj je korunou hřmících nebes.

HAIL BEELZEBUL!!!

Autor stránky: Velekněz Hooded Cobra 666

Zdroje/Bibliografie:

1. Dictionary of Ancient Greek, J. Stamatakos

2. Encyclopedia of Greek and Roman Mythology, Luke Roman a Monica Roman

3. V Pausaniových obecných dílech je Zeus označován za „odstraňovače much“, což znamená, že odháněl mor a kletby. Více informací o tomto tématu naleznete na: https://en.wikipedia.org/wiki/Myiagros

4. Tamtéž., 1, sekce “Daimon” 

5. Hebrew Bible: Matthew 12:24, Mark 3:22, Luke 11:15 a další.

6. “Beelzebub: An Unfairly Demonized Deity?", Huffington Post, https://www.huffpost.com/entry/beelzebub-an-unfairly-dem_b_9759936

7. Tamtéž 2, Entry for Zeus.

8. Plutarch, Greek Lives.

9. “Alexander the Great as a God”: https://www.ancient.eu/article/925/alexander-the-great-as-a-god/

10. Dochovalo se jen málo exemplářů, většina z nich byla prohlášena za „padělky“, protože je zabavila křesťanská církev, která přepsala dějiny. Příkladem těchto textů je Secretum Secretorum

11. Wikipedia stránka o Zeus's Name: "Name Section" a "Epithets"

12. Tamtéž 2, sekce “Deucalion a Phyrra” 

*Od lorda Beelzebula přímo k veleknězi Hooded Cobrovi

Zpět na Vysoce postavení bohové a korunovaní princové pekla

© Copyright 2021, Joy of Satan Ministries;
Library of Congress Number: 12-16457